! Kopírování ZAKÁZÁNO !
                           Reklamy SEM !!!
           E-mail{P.Malach14@gmail.com}autora
                 Chceš být v oblíbených? Napiš!
                    Povídkový blog najdeš ZDE!
Blog o filmech a seriálech najdeš ZDE, ale je v rekonstrukci!


What magor is there?!?

2. února 2011 v 8:34 | Moos |  Výplody autorovy choré mysli
Kdyby se mě teď někdo zeptal, jakou mám náladu, odpovím rázně. Vezmu si hodně ostrý sekáček na maso, motorovou pilu, a jeden vykosťovací nůž na kuře a jdu navštívit našeho učitele Chemie a Pracovních činností. Chcete vědět proč mám takovou "super" náladu? CČ Vám na Vaši otázku (doufejme) odpoví (teda pokud si tu nebudu jenom vylévat svoje roztržené studiíní srdce).



 Všechno to začalo na začátku školního roku (fakt se nelekejte nebude to zas tak dlouhej článek /doufejme/). Při rozdávání rozvrhu jsem pohledem zavadil o středeční vyučování. Jako poslední hodinu jsme měli Pracovní činnosti. Blesknul jsem pohledem k nástěnce a tam na mě vyskočila cedulka s nápisem, že kluci mají letos Pracovní činnosti jako Elektriku a holky jako Péče o domácnost (Vaření). S Jurou jsme se po sobě podívali. S Elektrikou jsme vážně nebyli nejlepší kámoši. S ponurým pohledem jsem sledoval naší zubatou třídní, jak rozdává zbytečku třídy pár posledních rozvrhů.
 Ze září se pomalu stával říjen a po říjnu následoval listopad (to byste beze mně nevěděli, co?). Jako každou středa jsem se vykohátil z mé vyhřáté postýlky a honem jsem si zběsile vyčistil zuby a natáhl na sebe nějaké oblečení. Celý den postupoval jakž takž v normálu. Teda, mírně řečeno.
 Pomalu jsem ze střed měl panickou hrůzu a i ve spánku mě doprovázely noční můry. Pracovní činnosti pro mě a pro Juru (OK vysvětlím, je to můj nejlepší kámoš) byly peklo na zemi. Se ztěžklým srdcem (a taškou /jelikož je vždycky přecpaná nejrůznějšími věcmi/) jsme se dokohátili každý do jiné skupiny (další důvod proč ten úchylnej předmět tak nenávidím, jelikož nám osud zakázal být v pekle spolu, i když bez sebe neuděláme jinak ani krok /rčení přátelé na život i na smrt se zřejmě nevztahuje k peklu/). Ignoroval jsem posměšky těch imbecilních stupidů, s kterýma jsme ve třídě. Do třídy vešel náš  (tlustej, hnusnej, plešatej, namachrovanej, pedofilní, nadrženej, trapnej, ...) učitel. Jako vždycky si neodpustil vtípky na účet nějakého nešťastníka. Zástupci z každé skupiny se vydali vyzvednout krabičky s nářadím a moje mučení tímto započalo.
Rozdělali jsme dřevěné krabice a vyskočily na náš bezpočty drátů, šroubováků, krabic a šroubků. Kluci se začali radit, mě přehlíželi jako kdyby jsem neexistoval. Koukal jsem na výjev přede mnou s vyvalenýma očima. Neuměl jsem si představit, že tohle za několik měsíců budu skládat sám. S náladou (ještě víc než pod psa, tak asi pod kočku) jsem tu a tam někomu pomohl utáhnout šroubek a snažil jsem se něco si z toho zapamatovat.
 Z Pracovních činností se pro mě pomalu začali transformovat do noční můry. Středu co středu jsem měl strach z toho, jaká známka ke mě zase zajde na "malou" návštěvu mé žákovské knížky. Byla tam jedna jednička, jedna trojka a jedna pětka.

 Byla neděle, předposledního ledna a já jsem si líně pinkal s raketou a squashovým míčkem. Nechal jsem se ovívat vestavěnou klimatizací herního hřiště.
 Už zítra nás čekalo vysvědčení a já jsem si byl zcela jistý, že projdu s třemi dvojkami. Nedělal jsem si s tím tedy žádné starosti a pokračoval jsem ve hře.

 Bylo Pondělí a já jsem si cestou do školy vesele pohvizdoval. Odhopkal jsem do šatny, stáhl ze sebe bundu a boty a odcupital jsem do třídy, kde seděl zdrcený zbytek naší třídy. Naše třídní vešla do třídy s "podivným-útvarem-který-připomínal-květináč" na zadí části těla a rozdala nám písemky. Něco jsem do ní zběsile načmáral a už už jsem odevzdával.
 Když dopsal i zbytek třídy, začalo se rozdávat Výzo. Nejdřív se naše třídní pustila do shrnutí pololetí, do toho, jaka kdo se zlepšil a teď jsem zbystřil, kdo má a nemá vyznamenání.
 "Musím bohužel oznámit, že není ani jedno vyznamenání."
 S touhle větou jako kdyby se moje nálada propadla na bod mrazu. S Jurou jsme se po sobě zděšeně podívali, protože jsme věděli, co bude následovat.
 Třídní začala rozdávat a u mě přistálo moje vysvědčení. Prolétával jsem vysvědčení, až jsem se dostal k podstatné řádce. Pracovní činnosti - dobrý . Stálo tam.
 Popadl mě takový záchvat vzteku, že jsem svoji tužku rozdrtil v pěsti. Začal jsem hlasitě oddychovat a opakovat si: "Uklidni se, jenom se uklidni, ... "
 Vůbec to nepomáhala. Byl jsem tak rozzuřený, že bych mohl vraždit. SAMÝÝÝ jedničky kromě DVOU dvojek A JEDNÝ ZKURVENÝ TROJKY (hádejte od jakýho imbecila). Mám toho dost. Vážně. Takový skažený vysvědčení. Dva roky ani jedna trojka na vysvědčení. A teď mi jde o přijímačky na střední, takže jsem fakt moc HAPPY. Jsem tak happy že mamině čórnu mixér, nůž, loupačku na brambory, vidličku a tátoj čórnu motorovku, a navštívím našeho učitele a "mírně" si s ním pohraju. Byl bych schopnej vraždit! A nejhorší na tom je, že mě NIKDO neseřval. Jen se na mě tak koukali, což bylo tisíckrát horší než kdyby na mě ječeli až by to vysklilo okna. Už je to třetí den od vysvědčení a já mám pořád chuť ...
No nic, jdu se odreagovat. Tak zatím ...

Váš ZDRCENý - Moos

P.S. - psáno o hodinách informatiky, omlouvám se za hrubky, nespisovné výrazy, nebo nesmyslné mumlání.


Nákres Bléé
Ukázka fakt "moc pěkného" nákresu z Pracovních činností

SP
Tady taková malá pozornost. Španělská botička. MUHAHAHA

TS
Taková malá souprava by se mi aktuálně dost šikla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Pesimista nebo Optimista?

Pesimista
Optimista

Komentáře

1 Cassie Lestatie Michaelis Cassie Lestatie Michaelis | Web | 2. února 2011 v 18:15 | Reagovat

Chudáku, mně jde taky o střední, ale měla jsem tři trojky *pláče*, ale hrozil mi čtverec, který se nademnou vznášel jako damoklův meč. I když popravdě - já bych ráda měla pracovní činnosti, jakožto elektriku, vaření je pro holky. Eh, já jsem holka, ale rozhodně bych nevydržela pohromadě s kupou bárbín, navíc nejsem toho názoru, že holky maj vaření a kluci technický věci, já bych řekla, že každej by měl mít všechno :-D Ne, promiň, doufám, že to na konci vytáhneš ;-)

2 Moos Moos | E-mail | Web | 3. února 2011 v 7:11 | Reagovat

[1]: Ano, já jsem chudinka (ironicky) :-D Ty tři trojky ti teda nezávidím ani trochu. Ještě že nemáš ten čtverec, Cass. :D Dneska se mi zdálo, že si přestoupila na naší školu, seděli jsme spolu v první lavici a že jsme neustále kecali. :D Kéž by se to splnilo, Cass ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.