! Kopírování ZAKÁZÁNO !
                           Reklamy SEM !!!
           E-mail{P.Malach14@gmail.com}autora
                 Chceš být v oblíbených? Napiš!
                    Povídkový blog najdeš ZDE!
Blog o filmech a seriálech najdeš ZDE, ale je v rekonstrukci!


D jako ... Dopis

20. února 2011 v 14:17 | Moos
D jako … Dopis

Let byl vážěn příjemý. Letní vítr mi pročesával zrzavé vlasy a do mého bledého obličeje proudily paprsky odpoledního slunce.
John si let užíval, na koštěti (případně hypogryfovi) se cítil jako doma.
Lilly se křečovitě svírala Karamela svými dlouhými růžovými nehty a nepustila by se ho ani za tisíc galeonů.
Připadalo mi to strašně krátké.
Ani ne po deseti minutách příjemného letu Karamel přistál s lehkým ducnutím na zahradě našich prarodičů.
S netrpělivostí nás ze sebe setřásl a všichni jsme se váleli jak širocí tak dlouzí na čerstvě posečené trávě.
Nebylo pochyb, kvůli čemu (nebo spíše kvůli komu) byl tak netrpělivý.
V zadní části zahrady se zrovna z protékající říčky napájela uhlově černá samice hypogryfa s nádhernýma smaragdovýma očima.
Čokoláda vzhlédla a když spatřila Karamela, rozběhla se k němu, až jí od kopýtek létaly jiskry. Oba dva si kolem sebe omotaly svoje krky a tulili se jeden ke druhému.
Pozorovala jsem tuhle idilku šťastného hypogryfýho páru s pocitem uspokojení, zatímco Lil nadávala, že si umazala šaty z nové módní kalokce Sweet.
John si prohlížel zahradu s realistickým pohledem ve tváři.
Sebrala jsem ze země a očistila jsem si z prostého cestovního pláště chuchvalec trávy.
Klapnutí zámku nám prozradilo, že nás někdo přišel přivítat.
Mamka s taťkou se ruku v ruce něčemu z plna hrdla smály a za nimi přicházela …
"Babičko!"
Rozeběhla jsem se ke dveřím a už jsem se věšela kolem krku mojí nejmilejší babičce.
"Pozor ať mě nepovalíš." Řekla na oko vážně babička.
Usmála jsem se do jejích šedých kučer svázaných do prostého domácího drdolu.
"Tak jak se ti líbí kuchařka, babičko?" Zeptala jsem se.
"Je nádherná. Už se chystám, že z ní zítra uvařím nějaký sladký moučník."
"Kde je děda?" Zapojil se do rozhovoru John. John dědu miloval asi tak, jako já Alfieho. Děda měl stejné názory co se týče mudlů a kouzelníků z mudlovských rodin.
Lilly si dál stěžovala na let, přistání, … (ale její kecy nikoho nezajímaly, protože Karamel a Čokoláda se objímali, taťka s mamkou si něco šeptali a Babička se věnovala mě a Johnovi) .
"Děda je v kůlně. Prý, že pro vás musí dodělat něco na přivítanou, nebo něco takového. Je to takový tajnůstkář." Řekla spiklenecky babička.
"To tu budeme jen tak stát? Pojďte dovnitř ochutnat moje nové koláčky s brusinkami."
Babička byla proslulá svými koláčky a jejich pečením a zdobením se také živila.
Na škole (chodila stejně jako celá naše rodina na Školu Čar a kouzel v Bradavicích) se studiu moc nevěnovala, její kolej (Mrzimor) jí taky moc nezajímala a jako mladá nechodila ani do žádných zájmových kroužků.
Veškerý svůj volný čas trávila v knihovně, kde ze starých knih receptů opisovala návody na přípravu kouzelných dortů, koláčků, moučníků nebo dezertů.
Když dostudovala školu (v programu OVCE se vzdělávala na Kouzelné vaření) a prošla s průměrnými zkouškami, otevřela si svoje pekařství Prima pochutnání.
Začala na Příčné ulici, ale teď už má její slavné pekařství pobočky v Prasinkách, ve Francii, Španělsku, Irsku a Itálii. Tento rok se chystá prorazit díru do světa se svými koláčky i v Americe.
Slezla jsem z babičky a následovala ji do jejich velké a honosné kuchyně (spojené s knihovnou, která obsahovala výtisky těch nejlepších receptů). Kuchyně byla největší místnost v jejich chaloupce. Zabírala celé přízemí, pokud nepočítáme malinkou předsíň, v níž se tísnily dva páry bot a jeden obraz babičky s její knihou, Zlaté recepty pro zlaté chvilky. Sedla jsem si k honosnému stolu z dubového dřeva a čuchala tu nádhernou chuť čerstvě pečených koláčků.
Babička šla ke kredenci, odkud vytáhla skleničky a začala připravovat borůvkovou šťávu.
Z dveří, vycházejích na zahradu se začal řinout zbytek mé rodinky.
Taťka s mamkou se usadili naproti mně a taťka nepozorovaně čmajznul jeden koláček, který si bleskově stčil do pusy.
"Nech taky ostatním, Johnatane." Řekla na oko vážně babička.
Taťka jakoby provinile zrudnul a zakryl si oči rukama.
Zasmála jsem se.
Právě v tom okamžiku do dveří vstoupila vytočená Lil, táhnoucí za sebou svoje zničené růžové kozačky.
Babička si ji prohlédla a musela se zasmát.
"Lilly, ukaž mi to, dám ti to do pořádku."
Lilly k ní se zmučeným výrazem přešla a nehnutě stála na místě.
Babička z pod opasku vytáhla svojí kraťoučkou hůlku a začala baculatou pěstičkou objíždět celou Lil a její kozačky.
Za několik okamžiků stála Lilly jako ze škatulky před usmívající se babičkou, která si zastrčila hůlku zpátky pod opasek.
Celkem potěšená Lil si sedla ke stolu a nemohla jsem si nevšimnout, že to bylo ce nejdál odemně.
Nijak zvlášť jsem jí to nevyčítala. Byla jsem spíš ráda, že se nevyskytuje v mém periferním vidění.
Babička před každého z nás postavila jednu sklenici s borůvkovou šťávou a já jsem si z porcelánového tácku vzala jeden koláček. Když jsem se do něj zakousla, pocítila jsem zvláštní energii, proudící mým tělem.
Bylo to vynikající.
Hned jsem si vzala další a zapila jsem to domácí borůvkovou šťávou.
Z opačné strany kuchyně se k nám donesl tlumený hovor a smích.
Za rohem na nás vykoukla dědova stářím ošlehaná tvář a za ním cupitající John, dychtivě sledující tři nesouměrné balíčky.
"Ahoj dědo!" Pozdravila jsem dědečka zdvořile, i když jsem mnohem radši měla babičku.
"Ahoj rodino!" Zvolal potěšeně děda. Obejmul mamku, mě a Lil a s taťkou si potřásl rukou.
Pak přede mně, před Lil a před Johna, který se usadil vedle mě, postavil balíček.
Můj byl zabalený v modrém svítivém papíře, dozdobený blankytně modrou stuhou, která mi připomněla můj dnešní zážitek s krvelačným pavoukem.
Při pomyšlení na ten odpudivý zážitek jsem se otřásla.
Vzala jsem balíček do rukou a potěškala si ho.
Nebyl ani nijak zvlášť těžký.
Začala jsem ho dychtivě rozbalovat. Najednou se přede mnou vynořila obyčejná zavařovací lahev plná roztodivných barevných světýlek, které do sebe nemotorně narážely a poletovaly po celém objemu sklenice.
"Co je to?" Zeptala jsem se překvapeně.
Rozhlédla jsem se.
U Lilly stála knížka o skupině Mystery, kterou si šťastně prohlížela. Před Johnem se povalovala Souprava pro údržbu košťat, kterou si s jiskřícíma očima prohlížel a na očích jsem mu viděla, jak si na famfrpálovém hřišti upravuje svůj Metalový selekt, nejnovější závodní koště pro famfrpálové hráče …
"Je to taková užitečná věcička," začal dědeček vážně. "Když budeš potřebovat ukázat cestu, vylovíš jedno Magnolium (domyslela jsem si, že tak se jmenují ty stvořeníčka), a pošeptáš mu, kam chceš zavést. Magnolium se rozzáří a zavede tě tam, kam budeš potřebovat.
Až dojdeš společně s Magnoliem k určenému místu, světlo se rozprsne. PRSK!" Naznačil děda rukama. "Každé Magnolium je jenom na jedno použití." Zašeptal děda tajemně.
"Užívej je dobře …"
Dědeček si sednul vedle mamky a spiklenecky na mě mrkl.
Zbytek návštěvy jsem pojídala koláčky a přemýšlela o tom tajemném Magnoliu …


"No tak, Karamele." Úpěl John.
Stáli jsme na zahradě za chaloupkou babičky s dědou, už dávno jsme se rozloučili s prarodiči a mamka s taťkou byli půl hodiny doma, že prý je nebaví čekat, až se Karamel rozloučí s Čokoládou.
Mně pomalou ale jistě docházela trpělivost.
Přemýšlela jsem, jak Karamela dostat pryč od Čokolády, abychom se konečně mohli dostat domů.
Lilly byla překvapivě klidná, seděla v koutku zahrady a četla si ve své nové knize o kapele Mystery.
John chtěl domů, aby si už vyskoušel svoji Soupravu pro údržbu košťat.
Já jsem tu byla ráda, ale to čekání už mě začalo otravovat.
Najednou jsem dostala nápad.
Zavřela jsem oči a pekelně se soustředila. Snad mi to Čokoláda odpustí.
"PUF!"
Na mém místě stála sametově bílá samice hypogryfa s krásnýma šedýma očima.
Karamel se překvapeně otočil a rozběhl se ke mně.
Nevěděla jsem, že jsou hypogryfové tak přelétaví. To zásadně měnilo můj plán.
Lilly na mě nevěřícně zírala a John zůstal stát s vykulenýma očima.
"Přemýšlej!" Napomínala jsem se v duchu.
"PUF!"
Opět jsem se změnila do normální podoby.
"Dělejte! Na co čekáte?" Zvolala jsem hystericky.
John neváhal a rychle si vyskočil do sedla, následován Lilly (které to zase neskutečně dlouho trvalo) a mnou.
Karamel, celý zmatený, věnoval poslední nevinný pohled své rozzuřené hypogryfý partnerce, která nás právě (nebo spíš mě a Karamela) krvelačně pronásledovala.
Karamel neváhal a vznesl se do vzduchu.
Uražená Čokoláda si lehla a začala si pročesávat peří na křídlech, ale to už jsem jí ztratila z dohledu ...


Když jsme přistáli na zahradě, okamžitě jsem vyskočila z Karamela a tryskem jsem běžela nahoru do pokoje.
Když se Karamel snášel k zemi, viděla jsem z mého okna vylétat sovu. Sovu. Chápete to? Asi mi přinesla dopis z Bradavic.
Pádila jsem po schodech směrem nahoru, tlachajícím rodičům jsem nevěnovala jediný pohled.
Když jsem otevřela dveře mého pokoje, na stole ležel dopis se zažloulou pergamenouvou obálkou. A na ní … pečeť Bradavic!
"Jo, jo, jo!" Skákala jsem po pokoji a produkovala svůj oslavný taneček.
Přešla jsem ke stolu a roztrhla obálku. Vypadly z ní dva papíry.
Čapla jsem první a dala se do čtení.

Dopis z Bradavic



"Jo a jo a jo!" Zařvala jsem tak, až Hugo nespokojeně zahoukal.
"Promiň Hugo, ale jedeme do Bradavic!" Zakřičela jsem.
Hugo na mě zíral, jako kdybych se zbláznila a raději okusoval novou kostřičku (tentokrát bych to typovala na krysu).
Dopis jsem opatrně položila na stůl a utíkala jsem dolů, všem to povědět.
Byla jsem tak šťastná, nedá se to ani slovy popsat. Seběhla jsem o poschodí a začala jsem bušit na všechny dveře.
"Jedu do Bradavic, jedu do Bradavic, …" Opakovala jsem pořád do kola.
Z Lillyina pokoje vykoukla její tvář a usmála se na mě.
To jsem teda vážně nečekala. Úsměv jsem jí oplatila a pokračovala jsem dál v bušení.
Za chvíli vykouknul John a zařval: "No to je super Al, co kdybys neřvala jako mandragora a konečně se zklidnila?"
Johnovi se vrátila jeho nabubřelost. Raději jsem si ho nevšímala a běžela to povědět rodičům.
"Mami, tati," křičela jsem už ze schodů. "Já jedu do Bradavic!"
Vběhla jsem do kuchyně a začala jsem s taťkou tančit foxtrot.
Taťka se hihňal a vyzval do našeho tanečního kroužku i mamku.
Tančili jsme a tančili, dokud jsme nebyli celí spocení a ulítaní.
Potom jsem si k nim sedla na židli. A spokojeně jsem oddechovala.
Náhle jsem si uvědomila, že musím někomu napsat dopis.
"Tak já zase letím." Vstala jsem a každému jsem věnovala jeden ze svých zářivých úsměvů.
Rodiče se objali a začali si povídat o svých školních letech v Bradavicích.
Vycupitala jsem schody a už jsem dopis z Bradavic zastrčila do prázdného šuplíku, který byl vyklizený už dobré tři měsíce a čekal na to, až do něj něco dám.
Otevřela jsem druhý šuplík, vzala si dva pergameny, modrý brk a kalamář s inkoustem a dala se do psaní.

Vzkaz pro Alfieho

Vzkaz pro Babičku


Když jsem dopsala dva krátké vzkazy, nadepsala jsem je jménem a otevřela Hugovu klec. Hugo vzhlédl od oždibování kostry a nastavil pařátek.
Přivázala jsem mu k němu oba dva lístečky a důležitě řekla.
"Hugo, ty vzkazy, jeden dones Alfiemu a druhý babičce, ano? Rozumíš?"
Hugo zahoukal a otevřeným oknem vyletěl ven, do zapadajícího slunce pozdního odpoledne …
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.