! Kopírování ZAKÁZÁNO !
                           Reklamy SEM !!!
           E-mail{P.Malach14@gmail.com}autora
                 Chceš být v oblíbených? Napiš!
                    Povídkový blog najdeš ZDE!
Blog o filmech a seriálech najdeš ZDE, ale je v rekonstrukci!


B jako ... Bubák

1. ledna 2011 v 2:13 | Moos
B jako … Bubák

Strejda Alfie byl vážně veselá kopa. Uměl se skvěle vyjadřovat, takže se jeho historky dobře poslouchaly a mě celý příběh doslova letěl před očima.
Ani jsem si neuvědomila, že se setmělo. Pojídala jsem jednohubky Kouzelné Janice, které připravila specielně pro tuto příležitost a skvěle jsem se bavila. John i Lilly se už dávno odebraly do svých pokojů pod záminkou, že si musí dělat věci do školy.
Lilly ani John neměli Alfieho tak rádi, jako já.
Johnovi se nelíbil, protože dokázal lidi pobavit víc než on sám. Alfie navíc neodsuzuje kouzelníky z mudlovských rodin ani mudly. Řekněme, že Alfie je přesný opak Johna.
Lilly nemá ráda většinu lidí, kromě své nejlepší kamarádky Charlotte. Charlotte je snad ještě růžovější než Lil a svědčilo by jí, kdybych jeden "Stroj odplaty" sestrojila taky pro ní. Dokonce bych byla ochotná udělat speciální dvojité vydání, obsahující dva kyblíky růžové barvy.
Já jsem Alfieho milovala. Byl to můj nejlepší přítel, který vyřešil každou starost, která mě trápila. Taky byl strašný srandičkář, ale když bylo třeba, zachoval vážnou tvář.
Poslední dobou mě však trápilo spoustu starostí. Život jedenáctileté dívenky není jednoduchý …
Zahloubala jsem se do svých myšlenek natolik, že jsem ani neregistrovala když mi Princ vyskočil na klín a dožadoval se drbání. Až nepříjemný šťouchanec packou s vystrčenými drápky mě vrátil do současnosti a já poslušně začala výskat Prince za ušima.
Alfie zrovna vyprávěl o tom, jak jednou na Vánoce pořádal večírek pro mudly bez domova.
" … skončilo to tím, že vyjedli zásoby na měsíc dozadu!" Alfie se zachechtal a urovnal si svůj prostý hnědý cestovní plášť.
Na kštici svých hnědých lehce vlnitých vlasů si narazil fialový klobouk .
Alfie byl sběratel klobouků, buřinek a čepců. Doma jim měl věnovanou celou místnost, velkou jako celá naše půda. Alfie říkal, že jich má přes tři sta.
"Je načase, abych šel." Řekl Alfie. "Třeba zase jednou najdu klobouk do sbírky, jako loni na Velikonoce, kdy jsem našel jeden obzvlášť pěkný kousek. Mění barvu podle nálady a mám ho na čestném místě ve třetí polici."
Alfie se se všemi rozloučil, dokonce zašel nahoru do pokoje Lilly a Johna a mě obdařil svým zářivým úsměvem.
"Jsem rád, že jsem vás zase jednou viděl, rodinko." Řekl Alfie, když stál oblečený a připravený na cestu u domovních dveří. "Nezapomeň mi napsat, až dostaneš dopis." Připomněl mi Alfie dnes asi po sté.
"To víš, že nezapomenu, Alfie ..." Ještě jednou jsem se mu pověsila kolem krku a Alfie dělal jako že se dusí. Dala jsem mu pusu a řekla. "Zase se někdy stav. Víš, že se po tvých historkách můžu utlouct."
Na všechny se ještě usmál a pak se s tichým lupnutím přemístil


V noci jsem špatně spala. Dlouho jsem nemohla usnout a když jsem se konečně ponořila do neklidného spánku, moji hlavu pronásledovaly klobouky, které ji chtěli ukousnout. Nakonec se jeden obzvlášť hnusný růžový proměnil v Lilly a ta mě začala propichovat růžovými dráty s chlupatými srdíčky …
"Boooooom!" Ne, na náš dům nezaútočily splašení hypogryfové, ani mi na hlavu nespadl modrý lustr, bohužel mi do postele nespadla ani babička, s kterou bych tak nutně potřebovala mluvit. To jsem jenom já spadla z postele.
"Ještě jedno takovéhle probuzení a jdu hodit mašli ..." Mumlala jsem si. Kývnutím jsem pozdravila Huga, mojí sovičku, novou a sladkou která se dědit nebude (doufejme). Dostala jsem jí k desátým narozeninám. Je to takový malý drobeček s obrovskýma čokoládovýma očima. Neunese ohromné balíky, ale na dopisy je úžasná.
Podle mého mínění byla včera celý den na lovu a přesvědčila jsem se o tom, když jsem v její kleci spatřila mrtvého hraboše.
"Hugo, ty čuně, jak tohle můžeš jíst. Jsi jako John." Sovička se na mě provinile podívala a já jí podrbala pod bradou.
"Ještě, že se uklízí až zejtra." Řekla jsem na cestě do vany, do které jsem tentokrát nalila celou borůvkovou pěnu do koupele. Potřebovala jsem se nějak probudit.
Koupel byla příjemná, hodně fialová. Když jsem si vybírala nějaké fialové oblečení (tenhle den je ve znamení borůvek), letmým pohledem jsem zavadila o kalendář s jednorožci, vysící na stěně, který se sám odškrtával.
"Prvního srpna, sobota …" Když jsem tohle řekla, všechno fialové jsem upustila na zem a šokovaně si uvědomila, že za měsíc se odjíždí do Bradavic a já pořád nedostala dopis. Hryzaje si nehty jsem se posadila na postel a odsunula to do uzamčené části mozku, věnované starostem.
Nervózně jsem ze země sebrala fialově sladěné oblečení a začala se oblékat.


Vůbec jsem nevěděla, jak se zabavit, aby na mě nedoléhaly starosti. Jednu chvíli jsem si četla ve Filutových fikaných formulích, ale usoudila jsem, že bez hůlky to nemá cenu.
Taky jsem zkoušela napsat dopis babičce, ale po sedmi pokusech jsem to vzdala.
Nakonec jsem se rozhodla pro improvizující řešení.
Ze třetího šuplíku u psacího stolu jsem vytáhla modrý penál a zelené desky, otevřela jsem okno v knihovně a zatopila v krbu.
Popadla jsem kus uhlíku a nechala se unášet inspirací …
Nakonec jsem "vykouzlila" slušný portrét sovičky podobné Hugovi s dopisem přivázaným na pařátku. Přála jsem si, abych podobné vyobrazení našla co nejdříve na mém parapetu …


K obědu jsme měli cibulovou polévku s domácími sýrovými rolkami a já jsem neustále házela pohledem po Lilly. Pořád mě nepřešla nevraživost za její včerejší kanadský žertík.
"Ta snad nikdy nevětrá," pomyslela jsem si když jsem po sobě sklízela ze stolu.


Když jsem se marně někam snažila připíchnou soví portrét, uslišela jsem tři zvuky navazující na sebe.
"Prásk!"
"Žbluňk!"
"Uáááááá!"
"Jo, jo, jo!" Zpívala jsem a tančila po pokoji. Ke svému oslavnému tanečku jsem přidala jednu otočku a už jsem se v duchu napomínala.
"Teď musíš zachovat chladnou a udivenou tvář, jinak to na tobě pozná."
Se škodolibým úsměvem na tváři jsem otevřela dveře a s výrazem udivení jsem seběhla po schodech dolů.
Před Lillyiným pokojem zrovna brzdil John a neovladatelně se řehnil.
Z pokoje jsem slyšela jenom nesouvislé útržky: "Alice … zabiju ji … až se mi dostane pod ruku … co si o sobě myslí."
S výrazem údivu jsem vběhla do otevřených dveří. U okna z kterého čouhal prázdný kbelík, stála rozzuřená Lilly z které odkapávala růžová barva. K mému největšímu uspokojení barva zasáhla i to její rádio, zdroj toho všeho.
Lilly začala soptit.
"Alice Katherine Carterová, jak si to představuješ?" Ukázala na sebe a stěnu za sebou. V duchu jsem si tleskala. Kapičky růžové zasáhly i jeden obzvlášť odpudivý plakát skupiny Mystery.
"Víš," začala jsem nevinně. "Nechala jsem si venku barvu abych si mohla přebarvit nějaká prkna, z kterých by šla udělat hezká koláž do knihovny, a neuvědomila jsem si, jakou to může způsobit katastrofu." John se za mnou svíjel smíchy a málem přepadl ze schodů, ale já ještě neskončila. "Věřím, že mi promineš tento nemilý omyl, a budeme zase ty milé sestřičky, jako dřív." Teď jsem se vážně musela ušklíbnout. "Ocenila bych, kdybys o tom neříkala rodičům. Víš přece, že podobná záležitost se projednávala včera a nechceš abychom měli obě průšvih.
Přeji hezký den!" Otočila jsem se na podpatku, důstojně jsem překročila Johna válejícího se po zemi a na schodech jsem na něj mrkla.
Byla jsem tak šťastná a pomatená, že jsem si ani neuvědomila, kde to jsem.
Najednou jako bych se probrala z transu. Byla jsem v přístěnku na košťata ve druhém patře. Za sebou jsem něco usyšela. Otočila jsem se a vyjekla. Na zemi se ve smrtelných křečích válel strýček Alfie a z úst se mu drala poslední slova: "Alice, p-pro-osím!"
Z očí se mi začal valit vodopád slz. Obraz se změnil .
Přede mnou stála čarodějka v purpurovém plášti, která mluvila k někomu za mnou. "To bývá normální i v těch nejlepších rodinách. Nemůžete za to, že je vaše dcera moták ..."
Teď už jsem hlasitě štkala. Obraz se znovu změnil. Přede mnou stála celá moje rodina. Mamka, taťka, John i Lilly. Byly však otočeni zády a pobrukovali si … "Alice je pryč, Alice je mrtvá ..."
To už jsem nevydržela a omdlela jsem. Při pádu jsem narazila do poličky s květináči, a to poslední co jsem zaregistrovala byla pulzující bolest v levém spánku …


Když jsem přišla k sobě, ležela jsem na gauči, na čele obvaz. Vedle mě seděla mamka a hladila mě po obličeji.
Začala jsem brečet.
"Mami, v tom přístěnku byl bubák, …. viděla jsem umírat strýčka Alfieho, … promiň mami," poptáhla jsem. "Zpanikařila jsem."
"To nic zlatíčko, už je dobře … No tak, všechno je v pořádku." S těmito slovy jsem usnula bezesným spánkem a všude byla jenom nekonečná, hvězdná obloha …
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Cassie Cassie | Web | 1. ledna 2011 v 16:10 | Reagovat

Podpořil jsi mou teorii o tom, že jsem blbá :-D Za to bude oplata... jednou! :-D

Ne, minule jsem ani nevěděla kdo je to Alfie, ale čekala jsem něco takového, tady se mi líbil odstavec o kloboucích co koušou hlavy :-D... No, ten konec, jo bubák to byl, já nejdřív "CO?" :-D Ne, fakt, píšeš skvěle a čtivě, až na pár pravopisných hrubek a dvě chybky v přímé řeči :-P... POKRAČUJ SMĚLE DÁL! :-)

2 Moos Moos | 1. ledna 2011 v 17:46 | Reagovat

[1]: :D :D :D Až budu mít povídku hotovu nabídnu ti místo korektorky :D

3 Leon Leon | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 13:24 | Reagovat

very good:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.