! Kopírování ZAKÁZÁNO !
                           Reklamy SEM !!!
           E-mail{P.Malach14@gmail.com}autora
                 Chceš být v oblíbených? Napiš!
                    Povídkový blog najdeš ZDE!
Blog o filmech a seriálech najdeš ZDE, ale je v rekonstrukci!


A jako ... Alfie

31. prosince 2010 v 19:23 | Moos
A jako … Alfie

" ... A wana hair on my clock, a wana hair on my clock ..." S trhnutím jsem se probudila. Zdola se ozíval šílený randál dopravázený kvičením mé sestry. Strhla jsem ze sebe přikrývku, hupsla do chlupatých fialových bačkor a už jsem si to štrádovala k sestřičce do pokoje.
Když jsem otevřela nevkusné růžové dveře polepené plakáty skupiny Mystery, naše milá Lillynka ležela na posteli s nohama překřýženýma v nepřirozené poloze a z plna hrdla si zpívala spolu s opraveným mudlovským rádiem, z kterého trčely růžové dráty s chlupatými srdíčky.
"Co si myslíš, že děláš?" Zaječela na mě Lilly."Ty asi nevíš, co to je soukromý, co? Vypadni a zavři za sebou!"
Zírala jsem na Lilly neschopná mluvit.
"No tak dělej přece! Mám tu vytopýno, nechci tu mít zimu, mohla bych se nastudit."
Po téhle větě se mi dostalo slov.
"Já že nevim co je soukromý, jo? Svym rypákováním si vzbudila půlku baráku včetně mě! A poslouchej mě, když s tebou mluvim!" Lilly totiž dál ležela na posteli a dál zpívala (no, podle mého názoru spíš kvičela do rytmu).
Teď už jsem toho měla tak akorát dost. Popadla jsem z psacího stolu její podivně zakřivenou hůlku, zamířila s ní na rádio a zařvala jsem:"Bombarda!"
Pamatujete si, jak jsem vám říkala že jednoduchá kouzlíčka zvládám? Popravdě tohle kouzlo moc jednoduché nebylo. Zatím jsem zkoušela rozsvítit a zhasnout hůlku, nebo jednoduchým kouzlem odmést stranou hromádku sovího trusu. Řekněme že tohle bylo nad moje možnosti. I za normálního rozpoložení to bylo riskantní, ale když jsem byla vytočená do ruda ...
Z hůlky vytrysky jiskry a místo toho, aby ten příšerný uřvaný song skončil, rozezvučelo se to trojnásobnou ozvěnou.
Lilly se potměšile usmála."Díky, Al. Teď když dovolíš, ocenila bych, kdybys vypadla." Teď už se neusmívala, ba přímo vrčela.
Jedním mávnutím hůlky mě vyhodila na chodbu a ručně zavřela dveře. Zpod škvíry se ozýval závěrečný tón té "písničky".
Celá rudá, rozcuchaná a vytočená jsem se sesbírala ze země, oddupala jsem k sobě do pokoje a práskla za sebou dveřmi.
"Tohle jí nedaruju", mumlala jsem si pod vousy,"jen ať se těší."
Vpadla jsem do koupelny, přičemž jsem se kroutila v bocích. Můj oslavný taneček! Napustila jsem si vanu a vylila do ní půlku jablkové pěny do koupele. Neustále jsem tančila a házela pyžamo po celé koupelně. Až když se ozvalo nesouhlasné mručení, uvědomila jsem si, že moje spací tričko zavalilo Prince.
Princ je moje kočka. Je stará jako babička (promiň babi) a zdědila jsem jí po mamce. Když mi jí dávala říkala:"Je to rodinné dědictví, tahle kočka se dědí z matky na dceru. Je to taková holčičí záležitost." Mrkla na mě. Jak bylo jejím zvykem. Kouzelná Janice bere všechno na lehkou váhu. Řekněme že mám prince od svých šesti.
Když jsem Prince vymotávala ze svého pyžama, všimla jsem si, že se nijak nezměnil.Stejně vypasený kocour s jantarovýma očima a šedou srstí, jako vždycky. Když jsem Prince položila na rohožku pod oknem, kde si ještě předtím než na něho zaútočilo moje pyžamo, odpočíval, uslyšela jsem neskutečný jekot, který jistě patřil mé drahé sestři. Našpicovala jsem uši. Do toho ušidrácajícho zvuku jsem zaslechla tlumené hihňání. Poznala jsem drsný hlas patřící Johnovi. Věděla jsem, co to znamená.
Pustila jsem se do ještě oslavnějšího tanečku než předtím a hupsla jsem do vany. Zřejmě jsem vytočená do ruda nebyla jenom já. Jak je vidno (nebo spíš slyšno) můj drahý bratříček John (pro tutu chvíli) Lilly provedl nějakou lumpárnu. Nemusela jsem hádat dvakrát. John na Lilly vypustil svého hada, Tora.
Popravdě řečeno, kdyby mě někdo do postele narafičil takového dlouhého slizkého uhlově černého hada jako byl Toro, neječela bych o nic míň. Řekla bych spíš víc.
Když jsem byla hotová s koupelí, po které Princ kašlal zelené bublinky, oblékla jsem se do co nejstaršího oblečení a zamířila do knihovny. Z uvolněného prkna v podlaze jsem vytáhla svitek pergamenu, starý husí brk a inkoust a začala jsem s vymýšlením mého ďábelského plánu.


Po hodině spřádání pavoučích nitek, celá upatlaná od inkoustu jsem měla vše hotové. Inkoust i brk jsem schovala zpátky pod podlahu a pergamen jsem srolovala a zastrčila ho do nejvyšší poličky knihovničky.
Nejdřív ze všeho jsem si umyla ruce a potom hladová jako vlk jsem seběhla do kuchyně, odkud se linula vůně skořice. Začuchala jsem a vtahovala do sebe tu bezvadnou vůni. Když jsem vběhla do kuchyně, mamka dirigovala hrnec, struhadlo a hrušky najednou. Do toho všeho se u stolu dohadovaly tři hladové krky. Konkrétně John, Lilly a taťka. Mamce jsem dala letmou pusu, taťku jsem objala a na Lilly jsem vrhla nevraživý pohled. Na Johna jsem se pro jistotu ani nepodívala, protože bych mu musela pogratulovat a to by později určitě použil proti mně. Sedla jsem si mezi taťku a Lilly, od které jsem se znatelně odtáhla. Mamka, neustále dirigujíc neposlušné hrušky se zeptala:"Copak to tady ráno bylo za randál?"
Zatím co jsem se dusila v záchvatech drženého smíchu, John odvětil:"Zeptej se naší růžové paničky."
Mamka se zamračila. "Neříkej jí tak Johne." Teď svůj pohled však obrátila k Lilly. "Tak co jsi tam viváděla Lil."
Lilly nasadila andělskou tvářičku a usmála se na mamku. Postřehla jsem jak Lilly kopla pod stolem Johna do nohy, ale netrefila se. Místo toho zasáhla taťku přímo do holeně. Ten bolestivě zaůpěl.
Lil se obrátila k Johnovi a pronesla. "Ty jsi tak nezralý, Johne, proč si propána krále kopnul taťuldu?"
"Ale já ..."
"Všichni moc dobře víme, že jsi to byl ty, Joníku, hrošíku ..."
"Neříkej mi tak ..."
"No tak všechno se dá přece vyřešit ..."
"TICHO!" Zaburácela mamka přičemž se na podlahu sesula rozkrájená hruška.
"Ptám se naposled, co se tam nahoře ráno dělo!"
Lilly, už ne tak sebevědomě řekla."Zpívala jsem si, když mi do pokoje vtrhla Alice a začala na mě ječet a ona kouzlila mami, a ty víš že to nesmí. Navíc John na mě pustil Tora a to zcela bezdůvodně."
Měla jsem chuť nakopnout jí tu její prolhanou růžovou prdel, ale tuto moc pěknou činnost obstaral John. Kopl jí takovou silou až se sesula k zemi.
Kouzelná Janice dospěla vrcholu. S bouchnutím na stůl položila toasty se skořicí a hruškami, každému nalila do plecháčku s jeho jménem čaj a sedla si ke stolu.
"Nechci, aby se tohle kdykoliv opakovalo. Lilly, pokud si budeš chtít zpívat, tak potichu, aby si nevzbudila polovinu domu. Alice, nechci ani jednou vidět že kouzlíš. Víš přece, že to nesmíš a kdyby se o tom dovědělo ministerstvo, měly by jsme z toho velký průšvih" (při těchto slovech jsem se podívala na tátu který mě potají učil kouzlit. Ten si mnul bolavou holeň a také se na mě díval. Spiklenecky na mě zamrkal, čímž jsem usoudila že naše tajemství ještě nekončí) ." Ještě že jsou hlídáčky pro nezletilé kouzelníky vyvinuty tak odflákle.
A co se týká tebe, Johne, ještě jednou použiješ Tora jako zbraň proti svojí sestře, zabavím ti ho a vrátím ti ho až tehdy, kdy se začneš chovat slušně." Zkončila Kouzelná Janice svůj proslov.
Mezitím jsem snědla snídani, zabručela něco jako "Jistě mami, už se to nebude opakovat ..." A odebrala jsem se na zahradu. Ještě než jsem stačila zavřít dveře, zaslechla jsem jak mamka říká: "Odpoledne se staví na návštěvu strýček Alfie, takže se budete chovat slušně." Loupla pohledem po Johnovi, který miloval provádět návštěvám kanadské žertíky. Já jsem se teď taky k jednomu chystala a nesměla jsem se zdržovat.
Vyrazila jsem ke kůlně, starému dřevěnému domečku nacpaného starými a nepotřebnými věcmi. Chvilku mi trvalo, než jsem našla, co jsem potřebovala. Všechno jsem si to dala do starého proutěného košíku. "Nůžky, lano, kladívko, hřebíky, prkno a kbelík s růžovou barvou …" Odříkávala jsem si. Po špičkách jsem se vytratila z kůlny, a zamířila k domovním dveřím. Oknem jsem nakoukla do kuchyně. Zdálo se, že tam nikdo není a tak jsem otevřela dveře a cupitala rychlostí blesku nahoru do mého podkrovního pokojíku.
Cestou jsem potkala jenom Prince, který si vyšlapoval způsobem jsem-náramně-spokojenej.
Zavřela jsem za sebou dveře knihovny, všechny potřebné věci jsem si rozložila na podlahu a začala jsem sestavovat můj stroj pomsty …


Když jsem zatloukla poslední hřebíček a utáhla poslední uzlík, zhodnotila jsem svoje dílo písknutím. Pak jsem přešla k oknu s výhledem na zahradu a uvázal jsem stroj na okap. Podívala jsem se dolů. Natočila jsem stroj ke straně a … Teď to bylo ono. Přesně nad oknem do Lillyina pokoje. Pokud vše půjde podle plánu, tak bude mít Lil při otevýrání okna malé překvapení. Až ho otevře, ta její růžová jí chrstne přímo do obličeje. Zatleskala jsem si. Pergamen s plánkem na sestrojení mé zbraně, proutěný košík, zbytky lana a hřebíků jsem hodila do krbu.
"Důkazový materiál, zničen." Řekla jsem spokojeně.
Kladívko jsem zastčila do horní poličky, jelikož ještě jedna cesta do kůlny s podezřelým předmětem v ruce nebyla rozumná. Teď jsem se uvelebila na lenošce a pozorovala dohořívající zbytky proutěného košíku …


Zbytek dopoledne mi nijak moc neutíkal. Většinu času jsem strávila v knihovně, abych zaregistrovala případné ječení mé sestry, což by mohlo znamenat jedině úspěch mého plánu. Strašně jsem se těšila na Alfieho.


V obědě jsem se taky jen nimrala, a když se ve tři hodiny ozvalo lupnutí u domovních dveří, vyskočila jsem a rozeběhla se dolů. Alfie už se objímal s mamkou a podával si ruku s taťkou. Já jsem na nic nečekala a vrhla jsem se mu kolem krku.
"Tady je naše čarodějka!"Zařval mi Alfie do ucha.
Když jsem z něho konečně slezla, po schodech scházeli John s Lil, která měla ve vlasech umělou růži.
Alfie se s nimi pozdravil a pak mě zatáhl do kouta. Dychtivě jsem na něj zírala.
"Něco pro tebe mám, ty moje čarodějko."
Usmála jsem se. Alfie zpod kabátu vytáhl objemnou fialovou knihu na níž se skvěl zlatý nápis Filutovy fikané formule. Znovu jsem se Alfiemu vrhla kolem krku a pořád dokola opakovala: "Díky,díky,díky!"
S touhle knihou si zřejmě užiju spoustu legrace. Až budu mít hůlku, něco si vyzkouším na mé povedené sestřičce …
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.